Magazín "Auto-plus" zima 2009 - ROZHOVOR

K charitě mám blízko

Do povědomí diváků vešla zejména jako usměvavá „rosnička“ a doma je také na přehlídkových molech. Tím ovšem veřejné působení Radky Kocurové zdaleka nekončí. Spolu se svým přítelem Tomášem Rosickým se stala tváří projektu Dejme týrání dětí červenou kartu.

Zapojila jste se do projektu Dejme týrání dětí červenou kartu. Jak jste se k práci pro nadaci dostala?
Oslovila mě přímo paní Baudyšová a zeptala se, jestli bych měla o tuto činnost zájem, čehož si velice vážím. Ona moc dobře věděla, že mám k charitativním činnostem blízko a že je tedy jakkoli podpořím. Dohodly jsme se a naše spolupráce začala. Doufám, že bude i nadále pokračovat, protože mi osudy dětí nejsou lhostejné.

Můžete nám prosím trochu přiblížit projekt Dejme týrání dětí červenou kartu, jehož jste patronkou?
Patronkou jsem se stala společně se svým přítelem Tomášem. Projekt má za cíl snížit počet týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí v České republice. Červená karta má vyjadřovat „Stop“ násilí páchanému na dětech. Byla zvolena jako symbol a má fungovat podobně jako červená karta za nečistou hru ve fotbalu. Je stále spousta dětí, které jsou týrány a zneužívány vlastními rodiči, blízkými z rodiny nebo lidmi ze svého okolí. Někdy týrání skončí bohužel i smrtí. Tomu všemu chce projekt předejít.

Moderujete zprávy o počasí a také se věnujete modelingu. Jsou si tyhle profese v něčem podobné?
Tyto profese bych vůbec neporovnávala. Modeling vždy byl, je a bude mým koníčkem. Na obživu to ale v Čechách opravdu není. Moderování zpráv o počasí mě také velmi baví, a navíc to beru jako svou práci, která mě po všech stránkách maximálně naplňuje. Mám skvělé kolegy, kteří mi vycházejí vstříc při službách, takže mohu hodně cestovat. Jsme dobrý tým a já jsem za to vděčná.

Máte náročné povolání a přítele v zahraničí, takže poměrně často cestujete mezi Prahou a Londýnem...
Ano, opravdu stále pendluji mezi Prahou, Londýnem a Karvinou, odkud pocházím. Cestování mám ráda, takže mi nevadí auta ani letadla. Na delší trasy si ale vybírám vždy letadlo. Když jedu na Moravu za rodiči, tak zase využívám vlak. Je to pro mě mnohem pohodlnější a cítím se i bezpečněji. Nemusím se soustřeďovat na jízdu, čtu si knížku nebo jen tak pozoruji krajinu.

Je před námi dlouhá a pravděpodobně i tuhá zima. Jak ji vy, milovnice exotických zemí, snášíte?
Dokážu se přizpůsobit každému ročnímu období. Najdu si v něm vždy něco hezkého. Na podzim to jsou krásné barevné stromy, v zimě mám ráda zvuk křupajícího sněhu pod nohama a mráz za okny. Po zimě si zase vychutnávám vůni jara, no, a pak přichází na řadu mé nejoblíbenější období, a to léto. Tělo se pěkně prohřeje a opět načerpá energii na další přicházející chladné měsíce.

Najdete si čas během letošní zimy a zaletíte si někam za teplem, nebo se naopak vrhnete na zimní sporty?
V zimě se tak maximálně ohřeju u teplého čaje :-) Nemám zatím v plánu nic konkrétního. Ani moře, ani hory. Dovolená u moře mě snad čeká v létě. Na lyže se také dobrovolně nechystám, naposledy jsem na nich stála před osmnácti lety. Nicméně jsem již dříve slíbila kamarádce, že se s ní na hory vydám, a ona zase, že mě znovu naučí lyžovat. Říkala, že takové věci se nezapomínají. Mám však trochu obavy, protože když byla loni na horách se svou známou, ohnala se hůlkou tak nešťastně, že jí zlomila nos. Budu se tedy od ní držet v uctivé vzdálenosti a možná se budu jen kochat zasněženou krajinou :-)

Spoustu času trávíte s přítelem v Londýně, jak se vám řídí s volantem na pravé straně? Zvykla jste si rychle?
Už jsem to několikrát vyzkoušela, ale v Londýně moc auto nepoužívám. Věřím, že kdybych musela jezdit pravidelně, tak si rychle zvyknu a změnu nebudu vnímat.

Jaký byl váš první vůz?
Tak na to si pamatuji moc dobře. Tatínek měl červeného žigulíka a občas mi ho půjčoval. Ale většinou musel sedět vedle mě a dohlížet na to, jestli vše dělám správně. Teď vlastně nevím, jestli se bál víc o mě, nebo o to auto :-)

Určitě o vás...
To máte asi pravdu, protože dodnes musím podávat zprávy, že jsem dojela v pořádku, že nemusí mít strach.

Považujete se za dobrou řidičku?
Nevím, jestli jsem dobrá řidička, ale jízdu autem si užívám. Mám ji moc ráda. Jsem ale při řízení velmi opatrná. Nevím, jestli je to ta nejlepší vlastnost, ale jsem už taková.

Co vám vadí na českých silnicích?
Přijde mi, že poměrně dlouho trvají opravy silnic po zimním období, ale zřejmě to jinak nejde. Také mi docela vadí, že je někdy nemožné zaparkovat v centru Prahy, kvůli tomu občas přijdu pozdě na schůzku, a to je velmi nepříjemné.

Je nějaký rozdíl mezi českými a britskými silnicemi?
Vedlejší ulice v Londýně jsou velmi úzké. Kolikrát auta neprojedou vedle sebe a musejí si dávat přednost. Nevím, nevím, jak by to snášeli naši čeští řidiči. Trpělivost nám občas schází. Ale to víte, piráti silnic i vysoká nehodovost jsou asi ve všech zemích.

Máte svůj vůz snů?
Když jsem byla mladší, tak jsem měla jasnou představu, jaké auto bych chtěla. Teď mi je ale jedno, jaká značka by to byla. Hlavně aby auto bylo bezpečné, to je pro mě nyní nejdůležitější. A kdybych si mohla vybrat, volila bych rozhodně automat.

Zima klepe na dveře a s ní i Vánoce. Jak vypadají ty vaše a co na nich máte nejraději?
Vánoce trávím vždy v rodinném kruhu. Začínají klasicky pečením cukroví a zdobením stromečku. Mám ráda právě tu atmosféru, tradice, vůni jehličí a nejvíce si libuji v tom, že se opět ve zdraví sejde celá rodina.

Necháte se „převálcovat“ nákupní horečkou nebo vše zvládáte s klidem a nadhledem?
Pamatuji si, že když jsem byla malá, utíkali jsme s bráškou ještě na Štědrý den rychle něco dokoupit z ušetřených peněz do místního obchodu. Měli jsme pocit, že toho máme pro rodiče málo. Teď patřím do té skupiny lidí, která nakupuje vánoční dárky po celý rok. Když na něco natrefím a myslím si, že by to mohlo potěšit, tak to prostě koupím.