Magazín "Auto-plus" Podzim 2010 - ADRENALIN

Na vrchol po železné

Jestli nemáte čas a chuť absolvovat náročný horolezecký výcvik, ale zároveň hcete na horách zažít větší dobrodružství než procházku po vydlážděné cestě, jste přesně ten člověk, který by měl vyzkoušet via ferratu.

Via ferata neboli klettersteig je stezka vedoucí náročným horským terénem opatřená pevně instalovanými pomůckami, jako jsou ocelová lana, žebříky, skoby, ale i můstky přes horské soutěsky a zábradlí, po kterých lze traverzovat po strmých úbočích. Místa, kde si dnes turisté testují svou fyzickou kondici, mají ovšem svou pohnutou historii. Po původních ferratách se totiž přesouvaly rakouské a italské vojenské jednotky, které spolu během první světové války bojovaly na nepřístupných vrcholcích Dolomitů.

Válka skončila, na horských cestách se namísto karabiníků a horských myslivců objevili turisté a zakrátko se započalo s výstavbou čistě turistických zabezpečených tras. Jako jeden z mezníků při jejich budování se často zmiňuje rok 1936, kdy byla otevřena dodnes přístupná a krásná Via delle Bochette vedoucí po skalnatém hřbetu jižních Dolomit. Do dalšího rozvoje horské turistiky sice zasáhla druhá světová válka, ale v 60. letech minulého století nastal opravdový ferratový boom. Dnes můžete po železných stezkách cestovat v tradičních alpských velmocích Itálii, Rakousku, Francii, Slovinsku, ale slušné trasy najdete i u sousedů na Slovensku, v Polsku, Rumunsku, Bulharsku, Španělsku a první pokusy se začínají objevovat i na našich horách. Sport umožňující zdatným turistům nahlédnout do horských zákoutí dříve určených jen horolezcům se stává čím dál tím více populární a šíří se doslova po celém světě. Dokazuje to i fakt, že koncem minulého roku byla otevřena nejvýše položená ferrata na světě s názvem Mountain Torq. Najdete ji na svazích hory Mount Kinabalu (4095m) na Borneu.

Proč ferrata

Ferraty fungují jako mezistupeň mezi běžnou turistikou a klasickým skalním lezením. V porovnání s výšlapem na Labskou boudu mají hodně blízko k opravdovému horskému dobrodružství. Proto je potřeba mít na paměti, že i když se nejedná o horolezectví, může být cestování po via ferratách velmi intenzivním adrenalinovým zážitkem. A že dobrá fyzická kondice, základní alpinistické dovednosti a důsledné dodržování bezpečnostních opatření jsou při něm naprostou nutností.

Vybavení

Přilba
Pevná, lehká a vzdušná přilba je základem, protože statisticky nejvíce úrazů při ferratách způsobují padající kameny. Kupujte výhradně certifikované výrobky renomovaných výrobců. Nakonec, vaše hlava je to nejcennější, co si na túru s sebou nesete.

Celotělový úvazek
Nabízí stejný stupeň bezpečí jako kombinace sedacího a prsního úvazku, odpadá nutnost propojování úvazků a výhodné jsou i cenově. Navíc poskytuje daleko bezpečnější rozložení tělesné váhy při případném pádu.

Jisticí ferratový set
Systém speciálních karabin a tlumiče pádů, který máte napojený na svůj úvazek. Karabiny jsou v sadě vždy dvě. Jedna zůstává zacvaknutá do úchytu na skále, druhou se uchytáváte na další bod. Tlumič pádu se vyrábí ve dvou variantách. V jedné lano prochází speciální hliníkovou brzdou (destičkou s otvory), která díky třetí pád zpomaluje. Druhá varianta je popruhový tlumič pádu, kde je pádová energie odváděna do trhání vláken uvnitř brzdy. Popruhový tlumič je skladnější a lépe se s ním manipuluje, ovšem při delších pádech může být nedostatečný a měl by být ve skupině jištěn minimálně jednou náhradní brzdou.

Obuv
Význam dobrých bot snad nemusíme zdůrazňovat. Boty by měly mít pevný kotník, kvalitní a přilnavou podrážku, přesně sedět, ale netlačit. K dostání jsou speciály přímo určené pro zajištěné cesty, ale dobře poslouží boty obecně označované jako „approach“, česky „nástupovky“, určené pro trekkng a nástupy do lezeckých cest.

Další pomůcky a vybavení
Oblečení do hor (i v létě je potřeba něco teplého a rozhodně kvalitní větrovka), rukavice (cyklistické bez prstů), batoh (spíše úzký, krosna není vhodná), mačky a cepín (pokud vaše túra vede ledovými poli), jídlo, pití, ochranný krém, sluneční brýle, lékárnička, telefon, mapa, svítilna.

Obtížnost a značení

A - lehká ferrata (v Itálii modrá nebo F - Facile)
Nenáročná trasa, lehce zvládnutelná i pro průměrně fyzicky vybaveného turistu.

B - mírně obtížná ferrata (v Itálii červená nebo MD - Media Difficoltá)
Mírně strmý skalní terén, některé pasáže jsou již namáhavé a vyžadují sílu. Pro začátečníky a děti je nutná plná jisticí výbava.

C - těžká ferrata (v Itálii červená nebo D - Difficile)
Strmý skalní terén vyžadující jištění ve formě ocelových Ian, kramlí, kolíků a žebříků po převážné části celkové délky. Zajištěné úseky už vyžadují určitou sílu v pažích a při delším podniku jsou unavující a namáhavé.

D - velmi těžká ferrata (v Itálii černá nebo MOD - Molto Difficile)
Velmi strmý skalní terén, místy kolmé nebo dokonce převislé partie. Umělé jištění je realizováno většinou jen pomocí ocelových Ian a příležitostně umělými stupy. Některé úseky nejsou zajištěny vůbec. Předpokládá se, že lezec je trénovaný, ve výborné kondici.

E - extrémní ferrata (v Itálii černá nebo ED - Estrema Difficoltá)
Cesty vedou v kolmém skalním terénu s minimem přirozených stupů. Umělé zajištění je realizováno většinou jen pomocí ocelových Ian a jen velmi málo umělými stupy. Nejtěžší místa vyžadují použití horolezecké techniky nebo velkou sílu v pažích.